Myši

Autor: Gordon Reece 

Počet stran: 260

Vydáno v Brně v roce 2011 nakladatelstvím Jota

V roce 2010 v Anglii (z orig. Mice)

Žánr: Thriller

Anotace:
Šestnáctiletá Shelley a její matka jsou jako šedé myšky – nervózní, plaché a přeochotné. Je snadné je využít a zneužít, což si dobře uvědomoval otec Shelley i její spolužačky ze střední. Právě před nimi uprchnou matka s dcerou do nového domova na venkovské samotě, kde obě nečekaně rozkvetou a svět se zdá konečně snesitelným místem.

Nově nabytý klid však záhy naruší lupič, který se jedné noci vloupe do domu. Shelley se probudí, slyší, jak vržou schody, a v následujících mrazivých minutách se její život obrátí vzhůru nohama. Moc dobře totiž ví, že když už se kočka dostane do myší díry, neodejde bez kořisti...

Druhá obálka k thrilleru myši.
Nevím jak vám, ale mě se líbí víc ta první.

Celá kniha mě už od první stránky děsila. A takový má thriller být ne? Pokud ano, pak to byl můj první knižní thriller, který mě doopravdy děsil. Tuhle knihu ani nelze popsat bez spoilerů, protože ji ani jinak nelze vysvětlit. Ale i tak to udělám opatrně. První část recenze bude bez spoilerů a tu druhou oddělím.

Kniha mě upoutala hned svou obálkou, ze které jde takový divný pocit. Až morbidní, který se ke knize hezky hodí. Příběh začíná na zahradě, kterou se chystá koupit spolu s domem myší  rodina. Tak sobě a své matce říká Shelley. Myslím, že je od autora přímo geniální, jak spojil všechny indície do jednoho chumlu. Například jméno Shelley je úplně super na zakřiknutou holku, která má až moc silné pouto k matce. K tomu připočtěte název knihy. Myši. Zase další skvělá věc, protože většinou název knihy nic nevysvětluje a mnohdy s knihou nemá ani nic společnýho. Tady ten zachycuje celou podstatu. Z tohohle názvu vám ztuhne krev v žilách. K tomu přidejte ještě přirovnání kočka a máte okamžitě základ na úžasnou knížku.

V prvních padesáti stranách Shelley rozebírá dopodrobna šikanu, kterou si prošla (je to napsané v anotaci a prvních deseti stranách, takže žádný spoiler). Knížku jsem držela v ruce a měla jsem pocit, že jsem Shellley tak blízko, jak to jen jde. Chtělo se mi křičet jek v těch filmech, kde se právě dívají na horory. "Nedělej to", "Postav se jim". Ale ona se nepostavila. Byla totiž myš a mě se chtělo pomalu ale jistě brečet.

Postupně poznáváte vlivem knihy dvě hlavní postavy. Matku a dceru, které jsou tiché jako myšky a na svět se už řádku let nedívají růžovými brýlemi. vědí, že musí jen přežívat a snášet nespravedlnost, kterou si možná sami zavinili svou bojácnou povahou. S Shelley jsem silně sympatizovala možná kvůli tomu, že jsem měla chvíli pocit, že jsem taková šedá myš spolu s ní. Ne až taková myš, ale připadala jsem si podobná. Seděla doma a jediný společenský život, který potřebovala obsahoval její matku a učitele. Myší máma mě taky nadchla svými pozdějšími úkony a hlavně měl autor bezvadně vymyšlené její problémy v práci, které nedokázala kvůli svému nedostatku sebejistoty vyřešit. 

Hodnocení knihy

Knihu vřele doporučuju a dávám jí to největší možné hodnocení. Víc vám k tomu říct nemůžu. Snad jen to, že tohle byla jedna ze dvou nejlepších knih mého života. Tak ji zkuste, ale jen pro tvrdé povahy.

Shrnutí v jedné větě:

Úžásný, úžasný a hlavně propracovaný thriller, kterému nejde nic vytknout a který se mi zapsal doufejme navždy do paměti.

Malá rozprávka se spoilery

Příběh je ohromně morbidní. Poté co zloděj sváže absolutně poddajné myši (nejvíc mě štvala ta věta: "Je to dárek pro mou dceru, přenosný počítač) je matka pevně rozhodnutá nic nepodnikat. Kdyby se do toho obuli v dobrou chvíli, kterých bylo asi milion, tak už to mohli mít za sebou a volat policii. Jenže Shelley v té chvíli bouchli nervy a začala na zloděje útočit nožem. Ještě teď mě mrazí v zádech z postřehu, který se Shelley zhostil v hlavě: "Tentokrát myši zabily kočku".

Pomalu vidíte, jak musejí postavy dělat rozhodnutí, které by ze normálních okolností nezvládly. již vprostřed knihy se myši stávají kočkami, které tak z duše nenáviděly a hlavně se jich bály. I když vražda a kopání hrobu jsou absolutně nemyslitelné věci, změnily život myší k lepšímu. Nebo ne?

Ukončení kapitol knihy je velmi emocionální. Pokaždé vás to nutí číst dál, přestože si už myslíte, že se nemůže nic stát. Ale ono může. O tom kniha je. I když zakopali minulost, pokaždé se objevila nějaká stopa, nějaká maličkost, která nutila zakročit. To se mi na knize líbilo.

Říkám rovnou, že je to úžasná kniha a dost tápu v tom, jak ji vlastně popsat. Líp mi jdou haterovské recenze. Když mám něco opravdu pochválit, mé psaní pokulhává.