Díky téhle knížce jsem si dokázala představit i nepředstavitelné. Dokázala jsem si představit obrovský komplex zvaný labyrint a dokázala jsem si představit pocity zoufalství, které vládli v Placu. V hlavě mi to šrotovalo a přála jsem si, aby už našli cestu ven, Tak trochu se ze mě stala na chvíli jedna z nich (ale běžec bych s mou fyzičkou být nemohla).
 |
| Nekonečný labyrint |
Autor: James Dashner
Počet stran: 355
Vydáno v roce 2014 nakladatelstvím Yoli
V New Yorku v roce 2009
(z orig. The Maze Runner)
Žánr: Sci-fi
Série: Labyrint (díl první)
 |
| Filmová obálka |
Knížku jsem si půjčila od kámošky, která ji přede mnou už dlouho vynášela do nebe. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit? Ovšem po pár stránkách jsem si říkala, že s tím asi praštím. Jak to jen říct, Thomas byl na mě moc chytrý. Mám ráda hlavní postavy, které jsou na mé vlně inteligence a které nemají tolik starých výrazů (např. všichni kolem říkali holka a on musel být zvláštní a říkal dívka). Trochu si myslím, že jeho mysl byla až moc vyspělá na šestnáctiletého kluka, vím, že byl autorův cíl, aby byl nadprůměrně inteligentní, ale přece. Na tyhle postavy jsem poměrně alergická. Začátek byl poměrně vleklý a vše bylo až příliš divné. Například tato kniha vrhá tak trochu negativní stín na všechny muže planety, neboť jsou všichni v labyrintu úplní egoisté. Každý měl totiž milion řečí a nechal chudáčka Tommyho jen tak se ptát bez odpovědi. Ovšem zhruba od desáté kapitoly ( kapitoly jsou dost krátké, takže to nebylo tak dlouhé čekání) se vše mění. Pořád jsou všude egoisté, pořád nechápu pár věcí (např. proč tam mají mikrovlnku ) a stále mě štve trochu moc hrdinský Thomas, ale dílky tzv. začínají zapadat do zajímavé skládačky. Příběh se rozjíždí a vám nezbývá nic jiného, než se nechat provázet labyrintem. Kapitoly autor chytře promyslel, aby jste museli hned číst dál, protože vždycky nějak napínavě končí. Když odmažeme tu věc s egem. tak jsou všechny postavy v Placu opravdu sympatické. Všechny sedí, tak jak mají a kniha tak celkově nabízí celou řadu povah, které ozvláštní příběh, který je opravdu poutavý. K tomu příběhu bych se ještě vrátila a poukázala na to, jak má všechno autor promyšlené. Jak se objeví rmuti ( záporáci ) tak se ale konečně něco děje. Děj podle mě není stavěný na přílišnou lásku, depresi a akci. Je spíš na to, by vám v parném létu osvěžil mozkové buňky a sem tam i rozproudil organismus, abyste byli ve střehu. A pokud si neoblíbíte Thomase a Teresu jako já, není se čeho bát. Po labyrintu dámy totiž běhá hromada kluků, co vůbec nejsou k zahození (moji favorité jsou Minho a Newt ). Trochu mě zarazily slangy, pomocí kterých se domlouvali a musím se přiznat, že se mi to jako jedné z mála nelíbilo. Ale teď už se blíží konec recenze, takže bych se měla vyjádřit k závěru knihy. Začátek závěru byl trochu divný, protože poslední "Zkouška" mi nějak nešla do hlavy i když splnila účel a může si tak autor odškrtnout položku "dojemný konec" kterou má asi každá trochu lepší kniha. Úplný závěr mě ale totálně odrovnal. Jestli stojí za to knihu číst, tak hlavně kvůli posledním dvěma stránkám, které vás položí, rozloží a kdovíco ještě a zároveň vás navnadí do dalšího dílu.
 |
| Knižní obálka |
Shrnutí v jedné větě
Úžasný příběh plný dobrých postav s napínavým dějem a hodně žalostným začátkem.
 |
| Mé hodnocení |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda za každý komentář, který mi pomůže ke zlepšení. Mám ale radši souhlasné komentáře a ty, které mi něco dají. Třeba se potom budu na předmět článku dívat jinak?!