Monument 14

Autor: Emmy Laybourne

Počet stran: 292

Vydáno v Praze roku 2013

Nakladatelství Baronet

Žánr: Sci-fi

Série: Monument 14 (1. díl )

Anotace:

V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí – šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Zní to jako velká zábava, když si můžou dělat, co chtějí, ale ne v případě, že venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. A jediné, na co děti myslí, je věta: Uvidím ještě někdy své rodiče?

Jak bych tuhle slátaninu zvanou "kniha" nazvala? Ani nevím. Vemte v úvahu skvělý nápad na začátku. Úplně před sebou vidím ty obří kroupy a taky autobus plný dětí. Taky si dokážu skvěle představit, jak dorazili do obchodu. A potom moje představy hned končí. Taková nesmyslná kravina, která se z toho stala se nevidí každý den. 

Nepochopitelné je, že ten autobus prakticky probořil supermarket, aby se dostal dovnitř, ale nezanechal za sebou absolutně žádnou díru!!! Ta díra po něm tam prostě nebyla, protože se dovnitř nedostal žádný infekční plyn zvenčí. Nemám pro to jiné vysvětlení, než magie. Další nedomyšlenou věcí bylo, že se v prvních dnech zkoušeli osprchovat, ale infekce se dostala do vody. Nevím, jestli autorce uniklo to, že se prostě voda nedá používat, ale za pár dní se myli v umyvadle. Jak úplní idioti tam na sebe lili balenou vodu, nebo proměnili vlasy v dredy, protože nemůžou použít potrubí a autorka jim ke konci sešle funkční umyvadlo. Ty vole, nevím, jestli by se žánr neměl změnit ze "Sci-fi" na "Fantasy". 

Ještě se vrátím k originalitě autorky a podotknu to, že vymyslela opravdu geniální název. Kdo to nepochopil, byla to ironie. Monument bylo město, ve kterým se nacházeli a v obchoďáku bylo 14 lidí. Tohle si zapíšu, jako zatím nejhůř vymyšlenej název za celou mou čtecí existenci. neřeknu, kdyby to byl název ulice, kde se obchoďák nachází, ale tohle? Buď sakra odepište čtrnáctku, nebo ten monument. Krom toho je ještě na obálce lidí šest.

Zatím jsem zkomentovala jen začátek. A to spíš začátek začátku. Zbytek začátku byl totálně na nic. Infekce ve vzduchu? Super. Utěsňování obchoďáku? Dobrý. Vypnutí klimatizace asi hodinu potom, co se rozšířil plyn a bez nijakých následků? To fakt lidi nedám. Taková byla ale logika v monumentu 14....

Když se vrátím k tomu plynu, co unikl, jaký měl význam? Když měl sloužit proti např. invazi jiného státu, jak mělo pomoct, že u určité skupiny nebude možná reprodukce? Nebo návaly agrese nejspíš taky extra nepomůžou, jen je to nasere ne? Ten bojový plyn by byl USA asi pěkně na...

Milostné pletky mě v knize dost překvapily. Ale jen tak ve středu knihy (prostředek knihy byl jediná část, která šla). Zbytek knihy mě dost naštval, protože nevím jak vy, ale mě předpokládané šťastné závěry štvou. Když jsou v knize 4 kluci a dva jsou tak nějak špatní a jsou tu dvě holky, předpokládáte, že ti dobří zase všechno poberou a špatní skončí špatně. Kniha mě chvíli příjemně šokovala tím, že to tak nebylo. Potom mě zase vrátila do reality a do toho, že na knize opravdu nic abnormálního nebylo. 

Konec knihy mě dorazil. Bylo to, jako by autorka chtěla splnit nějakej ten podělanej limit a nepřekročit za žádnou cenu 300 stran. Všechno bylo hrozně uspěchaný a najednou se tam toho stalo příliš. Navíc mi žádná z postav co tam byli nepřišla sympatická (až na děti a hlavně Maxe a jeho zážitky). Hlavně hlavní postava - Dean. Ten byl na konci ještě větší blb, než ve zbytku knihy. A to ani nemluvím o Astrid a tomu, že prakticky kvůli své debilitě jen tak nechaj umřít další tři lidi, který stáhnou sebou. Ale to už se dozvíte v knize, pokud ji budete číst. Asi vám podle mé recenze přijde, že kniha nestojí za nic, ale za něco přece jen stojí. Jen já to prostě nedokážu ocenit, tak se podívejte pro jistotu i na jiné recenze, než na tu mou.

Shrnutí v jedné větě:

H O V A D I N A, která je sem tam i dobrá.

Hodnocení