Znáte ty okamžiky, kdy už prostě nevíte, co si půjčit v knihovně. Já jeden takový zažila minulý týden. V takové chvíli prostě drapnete knížku a je vám jedno obálka, nebo anotace. Prostě ji vyzkoušíte.
Autor: Monika Fethová
Počet stran: 350
Vydáno v roce: 2010 v Praze (v Mnichově v r. 2003)
Žánr: Detektivní
Nevím, asi nejsem ten správný typ na detektivky. Kniha na mě působila tak trochu zvláštně a sem tam jsem s ní chtěla i skončit. Ale nakonec jsem se ovládla. Pokud mám hodnotit hlavní postavy, tak se mi nejvíc líbil vrah. Divné, že ano? Tak trochu jsem mu fandila a přála mu, aby se konečně vyrovnal s jeho dětstvím a minulostí a zažil i normální život. Pohled z vrahovy perspektivy se totiž v knížkách neobjevuje moc často, takže to bylo pěkné osvěžení. Hlavní postava (Jany) mi nebyla ani zdaleka tak sympatická. Nemám moc ráda ty až příliš sebevědomé typy s nulovým smyslem pro humor. Ani vlastně nevím, jestli jsem se v téhle knížce někdy zasmála. Asi ne, to bych si musela pamatovat. Chudák Karolína na mě působila lépe, než Jana. Ale co mi tam chybělo, bylo více pohledů od Moniky. Autorka ji tam jako by mimochodem procpala na úplný závěr, přitom Monika prožívala většinu pocitů, co Jana. Úplně ji vytlačili ze scénáře. Ale co mě opravdu naštvalo byl Bert a Imke. Ti mě štvali (to je ta slušnější část) už od začátku. Myslím si, že by si autorka před napsáním další knížky měla dost rozmyslet, jestli ji chce udělat pro puberťáky, nebo pro výhradně dospělé. V některých knihách prostě nejde obojí a tak kniha ztratí na kráse u obou věkových kategorií. Bert a Imke byli na tohle prostě staří. Nevadilo by mi, kdyby měli sem tam, nějakou tu pasáž, ale tady jich měli až moc. Jediná z věcí, co se mi na této knize líbila, bylo to, že autorka využila mnoho a mnoho pohledů na případ. Každý z toho měl tak trochu jiné pocity a nápady, které nebylo špatné zachytit. Ale vlastnoručně bych proliskala tu překladatelku. Tolik chyb ve slovosledu jsem v knížce dlouho, opravdu dlouho neviděla a to nemluvím i o pár gramatických chybách. Kdybych se měla vyjádřit ke konci, tak mě dost zklamal jak z pohledu Berta, tak z pohledu Imke. Bert si to měl se ženou konečně vyříkat a Imke zůstat doma s dcerou, když prožívala asi ty nejtěžší chvíle ve svém životě. A abych nezapomněla, nejvíc ze všeho mě štval autorčin negativní pohled na svět, který způsobil, že tři čtvrtiny lidí (no asi skoro všichni) nebyli spokojeni se svým životem. Toho násilí v dětství tam bylo asi trochu moc, nemyslíte Moniko? Chtělo by to snížit na polovinu, aby to bylo vzácné a ne okoukané.
Klady:
+Pohled vraha
+Hodně pohledů na situaci
Zápory:
-Bert a Imke
-Málo z Moniky
-Chyby
-Nesympatická hlavní postava
-Žádný smysl pro humor
-Konec nic moc
-Moc dětského násilí
Knížka nebyla ztrátou času, protože jsem ji mohla aspoň pokritizovat. Ale jinak byla úplně na ....
Proto jí dávám jen
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda za každý komentář, který mi pomůže ke zlepšení. Mám ale radši souhlasné komentáře a ty, které mi něco dají. Třeba se potom budu na předmět článku dívat jinak?!