Chvíle před koncem

Dlouho jsem nevydala žádný článek, tak se pomalu snažím tu ošemetnou věc napravit. Nebyl tak nějak čas na psaní. Ale zato jsem našla dobré téma, o kterém jsem napsala dnešní recenzi. Na čtení jsem totiž kupodivu čas měla. 

Autor: Lauren Oliver

Počet stran: 378

Vydáno v r. 2011 v Praze nakladatelstvím Coo Boo (v New Yorku v r. 2010 z orig. Before I Fall)

Anotace

Již podle anotace jsem usoudila, že tam bude hodně keců o smrti. Chápu, že autoři knih si v podstatě celý příběh jen vymýšlejí a prakticky pomalu s žádnou z věcí, která se v knížce udála nemají nejspíš žádné zkušenosti (např. 50 Odstínů šedi), ale nemám ráda kecy o smrti. Nikdo neví, jak to potom vypadá a trochu se mi to jeví jako ošemetná věc, kterou bych nejradši přeskočila. Možná až autorka umře a vrátí se jako zombie, tak teprve potom může psát kecy o smrti, teprve potom bych jí to žrala přímo z rozkládající se ruky. Ale co už, to byl jeden z těch malých záporů. Musela jsem nejdřív něco pomluvit, protože to jsem prostě já. Bylo totiž celkem nezvyklé, že jsem hned od začátku chtěla knihu chválit, tak jsem si dala přes držku a napsala na začátek tohle. Ale teď už vážně. Styl psaní autorky je opravdu úžasně čtiví. v této knížce sice hlavní hrdinka řeší dost zásadní situace, ale nikdy se vám knížka nezdá vleklá, anebo moc těžká na chápání. Sice vás možná ze začátku vyděsí počet stran, ale můžu vás ujistit, že když vynecháte pár psychologických keců o smrti, je jich tam akorát. Příběh totiž nepřeskakuje absolutně nic, co se mi líbí. Vše se odehraje v jednom týdnu a přesto vám to připadá, že jste s postavami žili celý měsíc. Nemám ráda knihy, které trvají i půl roku a občas i týden popíší jednou větou. Mám ráda, když přesně vím, jaký den postava žije a to se stalo právě v této knize. Obálka knihy se mi taky moc líbí, i když mě dost zneklidňují ty modré punčocháče. A ne, není to odraz hladiny, jelikož ruce a obličej má žlutý spíš jako asiat. Po vtipné humorné stránce jsem s knížkou taky dost spokojená. Žádný průlomový vtip tam asi nebyl (myslím ten, po kterém se svalíte v salvách smíchu na zem), ale kniha mě bavila tak od začátku do konce. Ale mám ke knize ještě pár připomínek. Ano, hádáte správně, nesedla mi hlavní postava. Na Sam je celkově něco hodně divného. Za prvé mi přijde, že autorka se nějak nedopočítala, jelikož dala do party samé extrovertky a Sam je jasný a bezpodmínečný introvert. Tihle lidé ani nemají předpoklady spolu prohodit slovo, natož být BFF. Sam byla celkově oproti vedlejším postavám opravdu slabá a proklínám všechny ty autory, kteří zvolili jako hlavní postavu melancholičku s mizerným smyslem pro zesměšnění sami sebe. Další kravinou je, že Sam měla roky uvědomit si, jak se všechny věci mají, ale ona si toho všimla za zhruba čtyři dny. To neměla páru o tom, jaké prase je její kluk, jaká mrcha je ve skutečnosti je a že tílko s kožešinou je hovadina? To byla sranda, to poslední si furt neuvědomila. Aji ta romantika byla trochu slabá a na konci jsem nepochopila tu věc s odvozem a vlastně jsem ani ten konec nepochopila, ale to nevadí. A jo, ten konec. Pokud si někdo po přečtení knihy myslí, že to mělo skončit jinak, tak má zčásti pravdu. Bylo by hezké ještě ukázat školu a město po týdnu od poslední stránky, nebo měsíc potom. Ale jinak s koncem souhlasím, ten byl jak bych to řekla, nepředvídatelný (až na kecy o smrti v epilogu, ty jsem čekala). 

Klady:
+Dobrý příběh
+Akorát zakončeno
+Lovestory na úrovni
+Čtivý styl psaní autorky
+Nepřeskakují se dny
+Obálka
+Celkem vtipné

Zápory:
-Hlavní postava
-Trochu neskutečné kamarádství a popularita
-Pár divností
-Kecy o smrti
-Tílko s kožešinou
-Trochu by to možná chtělo dopilovat konec

Knihu vám doporučuju, i když to vypadá, že pro mě byla  něco jako koule na noze, moc se mi líbila a vůbec se to podle mě nedá srovnat např. s Trhačem jahod. Tahle knížka pro mě byla jen zlehka návyková, ale určitě za chvíli natrefím na nějakou, která laťku pořádně zvedne...

Hodnocení knihy