Za Zrcadlem

Dlouho jsem nic nechápala. Dlouho jsem nechápala název knihy, dlouho jsem nechápala všechny souvislosti (upřímně řečeno mi začíná dávat smysl jen hrstka věcí) a dlouho jsem pátrala po tom, proč autorka tak neomluvitelně zkazila příběh tím skoro koncem. A mám dojem, že to už ani nepochopím.

Autor: Alina Bronsky
Počet stran: 270
Vydáno v roce 2013 nakladatelstvím CooBoo
V Německu v roce 2012 (z orig. Spiegelkind)
Žánr: Fantasy/Sci-fi
Série: Za Zrcadlem (díl první)

Druhý díl série

Anotace

Tématický obrázek

Česká obálka

Už na začátku musím uznat, že to byla opravdu úžasná kniha. Já vím, že se vždycky musí něco pokazit, ale i tak ji řadím k těm lepším. Kniha na mě působila opravdu dobře a tentokrát jsem možná při jejím čtení prolomila rekord a měla jsem ji přečtenou za tři dny! To se mi nestalo budˇnikdy, anebo už je to hodně dávno. Četla se tedy opravdu lehce. Další plus bylo to, že měla super příběh. Pořád vám na tom přijde něco divného a toho pocitu se nezbavíte. Jako kdyby tu něco nesedělo a vy nevíte co to je a tak čtete dál. Kniha vás k tomu totiž donutí, protože zakončuje kapitoly právě tak, abyste ji nemohli položit. Při té době jsem na ni pořád musela myslet. Hlavně na vztahy v Juliině rodině a celkovou situaci, ve které se nacházela. Pořád mi přišli divní všichni lidé kolem Juli a potom mi došlo, jak úžasný měla autorka nápad. Jak rozdělila společnost na systém (který nikdy nemohl fungovat) a všechna ty nevysvětlitelné věci. Na tom se staví bestseller. Ale tak ve třetí třetině to začalo jít z kopce. Nebudu nic spoilerovat, ale řeknu vám, že ta věc s Ksyiným hadem a policií byla trochu moc, potom ještě ten medvěd a byla jsem z toho pořádně nešťastná. Vemte si, kdo přidá do normální knížky medvěda, co kývá, jako že rozumí? Alino, to si mě moc nepotěšila! Málem bych zapomněla komentovat postavy. Měla jsem jistý problém s Juli, protože mi až tak nepadla do oka. Trochu mi připadala vlezlá, ale je to jen můj názor. Ksy byla naopak vítanou změnou ve chvilkách žádného humoru, kterých bylo v knize opravdu dost. Ivan se mi nijak moc nezalíbil, protože jsem ani nevěděla, co od něj čekat. Jako by byl jen takový malý doplněk, myslím, že by měl mít ve druhém dílu větší roli. Matka byla obrovským zklamáním, protože jsem se o ní přes to všechno dozvěděla kulový. Ostatní postavy byly ale úžasné. Čas "normality" vnímaly všechny stejně a všichni byli tak civilizovaní. To bylo skvělé, jak dovedla pospojovat věci, aby do sebe tak strašidelně zapadaly. Kniha vás postupem času dost mátla a pak vás zase něčím vzpružila, ale musím uznat, že takhle zprasit konec jsem dlouho neviděla. Vše se odvíjelo bezvadně. Dokonce měla autorka i perfektní nápad, dát na začátek kapitoly úryvek z jedné z posledních kapitol. To bylo geniální. Ale vše se pokazilo těma zrcadlama.

Shrnutí v jedné větě:

Napnout čtenáře a totálně ho zdeformovat se autorce povedlo, ale proskakování zrcadli s medvědy už bohužel ne.

Moje zapálení pro knihu na konci upadlo, ale i tak se řadila mezi ty lepší. Doufám, že na takovou knihu zase brzy narazím a přečtu si i někdy další díl. Zatím mám ale dost času na přemítání o knížce a promýšlení teorií o tom, jak to skončí,

Hodnocení